Zase to bylo moc těžké. Tolik krásných, zdravých a šikovných psů! Sjezdily jsme několik výstav, jestli se tam náš Božan třeba neukáže. Neukázal. Prošly jsme dostupné databáze, vybraly favority, ale stále jsme cítily, že to není ono. Oslovily jsme evropské chovatele. Dostaly nabídku na spoustu potenciálních tatínků (okolo 50). A nastal čas šťourání, porovnávání, vylučování, achání, znovu šťourání, dohadování, rozhodování, prověřování…. Byli vybráni tři, v našich očích nejslibnější, favorité. Z těch jsme nedokázaly vybrat. Nechaly jsme to trochu uležet, přeci jen jsme toho měly moc plné hlavy. Otce jsme vybíraly od léta a v únoru UŽ byli ti favorité. A při čekání na vyčištění mozkových závitů na nás vykoukl ON, náš Pan Božský. Pes s krásným rodokmenem, ne moc těžké kostry, ale s krásnou hlavou, krásným rámcem, liniemi a nádherným pohybem. Bylo rozhodnuto. ALE – Beau, jak mu říká panička, je hodně mladý, v době, kdy nás oslovil, nebyl ještě uchovněný. Rozhodly jsme se počkat, jak jeho uchovnění dopadne. Bály jsme se, že nestihneme vrh C administrativně připravit. V takovém případě by letos Jupinka odpočívala a vrh by byl příští rok. Riziko, že Beau bude mít vady, které jsme neviděli, jsme byly ochotné podstoupit (ještě pořád jsme měly připravené další tři kandidáty).
Jupi-Jej! Beau byl uchovněn s tím nejkrásnějším posudkem! Ve všech směrech je to zdravý a krásný pes. Předběžně jsme byly domluveny s jeho paničkou, které se naše Jupinka moc líbila. Nic nebrání tomu, aby se stal tatínkem Céček.
